Složení vlastních patrimoniálních archivů odpovídá jednotlivým správním oblastem, které velkostatek vykonával. Pro středověké období jsou nejdůležitějšími písemnostmi: 1) písemnosti ústřední správy - soudní, normativní,urbáře, účty; 2) písemnosti jednotlivých statků - výběrčí rejstříky, účty.
K písemnostem ústřední správy patří zejména evidenční pomůcky pozemkových převodů (pozemkové - gruntovní knihy). Dalšími typy písemností jsou účetní rejstříky mající klasickou podobu. V období raného novověku dochází k vrcholné fázi existence feudálních velkostatků, tomu odpovídá i nárůst a rozmanitější struktura písemností. Zejména u pozemkových knih dochází po vzoru knih městských k vymezení jejich různých typů. Pozemkové knihy (rustikální) lze tedy členit na knihy trhové (purkrechtní) pro evidenci majetkových převodů; knihy poddanských kšaftů a inventářů; sirotčí registra; knihy odúmrtí; knihy sporů a narovnání; knihy dluhů a zástav; knihy svatebních smluv. Konkrétní situace záleží pochopitelně na velikosti a úrovni správy velkostatku.
K diferenciaci dochází rovněž u urbářů, zpravidla se kromě urbářů jednotlivých statků vyskytují rovněž sumární urbáře pro celé komplexy panství. V případě práce s urbáři je nutné si uvědomit, že docházelo k jejich opisování dle již nereálných předloh, a proto nemusejí být v nich obsažené údaje aktuální.
Pro genealogii mohou být využity také různé evidenční písemnosti podchycující poddané na panstvích. Jedná se zejména o tzv. seznamy poddaných (Mannschaftsbücher), z nichž nejstarší známe ze 16. století z prostředí rožmberského. Obsahují zpravidla jmenný seznam hospodářů, jejich manželek, dětí, sirotků, podruhů i čeledě v určitém roce (zpravidla s uvedením věku).
Nejrozšířenějším typem písemností jsou pak hospodářské účty, které je možné dělit na důchodní účty (pozdější hlavní knihy); naturální účty a rejstříky (dále dle typů - např. obilní, dobytčí apod.); partikulární (krátkodobé) nebo dle provenience.
Podrobně na www.genea.cz
